Největší silou, která držela po tisíciletí rodinu v pevném a někdy až despotickém svazku, byla bezesporu ekonomická závislost členů rodu na obživě. Tento pevný svazek byl považován za základní ekonomickou jednotku společnosti a její soudržnost byla podporována i náboženskými rituály a vědomím nutnosti předávat nerozdělený a rodem spravovaný majetek dalším generacím. Mít děti bylo tedy nutné i samozřejmé, stejně jako se postarat o staré a nemohoucí členy a uctívat předky.
V současné době ekonomické předpoklady soudržnosti pominuly, stejně jako nutnost mít děti jako pracovní sílu a nástupnickou generaci. Rodina je tedy spíše dobrovolným svazkem a sociální jednotkou a skutečným důvodem žít v tomto svazku je pouze vzájemná láska a vůle tak činit. Současná společnost se s tímto faktem vyrovnává a vytváří sociální mechanismy, které někdy až neúměrně podporují a dávají prostor jednočlenným a neúplným rodinám, což jako extrém v sociální péči a ochraně dětí vidí druhá z přednášejících paní Mgr. Blanka Vildová, metodička sociálně-právní ochrany dětí MHMP.
Z její přednášky o pěstounské péči ať už krátkodobé či dlouhodobé a problematice osvojování ve světle nového Občanského zákoníku, jsme si odnesli hlavně nutnost podporovat a rozšiřovat preventivní programy, posílit dlouhodobé formy pěstounské péče a zrušit zákon zakazující umisťovat děti do ústavní péče do 7let věku. V současné době je velký nedostatek vhodných pěstounských rodin, velmi obtížně se umisťují děti postižené či romského původu a tím se neúměrně prodlužuje doba, po kterou jsou děti umisťovány v krátkodobé pěstounské péči, což nesvědčí psychickému vývoji dítěte a je velkou emoční zátěží i pro pěstouny.
Děkujeme také vedení KDU-ČSL a panu Hořavovi za předání čestného uznání a plakety za zásluhy panu profesoru Sokolovi u příležitosti jeho životního jubilea a kurátorce semináře paní doktorce Aleně Kubíčkové.
 
Za Pražské sdružení žen
Marie Svobodová
Předsedkyně PSŽ